Obličej dvacetileté Lucie se stáhne do děsuplné grimasy. O vteřinu později ji zasáhne Michalova pěst. Lucie vykřikne bolestí a předkloní se, aby zabránila úderu do břicha. Přítel ji ale začne kopat tak prudce, až se zhroutí na zem. Oči se jí zalévají slzami a příšerná bolest vystřeluje do celého těla. Zatímco se snaží popadnout dech, její milovaný bere ze stolu dvy zbylé kousky pizzy a násilím je cpe do Lucčiny pusy se slovy: "Tohle si sežereš děvku!" Lucie se snaží polykat,ale dusí se. Cítí se strašně ponížená, ale udělala by teď cokoli, jen aby ji násilnický partner už nechal na pokoji. Její láska k němu je však i přes veškerou nenávist nakonec silnější a Lucie dokonce Michala v duchu omlouvá: "Vždyť on to přece dělá jenom proto, že mě má tak rád."
"Michala jsem potkala v prváku na vysoké. Studovala jsem ekonomii a on pracoval u bezpečnostní agentury.Jednou jsem vyrazila se spolubydlící z privátu Kamilou do klubu a tam jsem Michala náhodou potkala. Vytáhl mě na parktet a celý večer jsme se už od sebe neodlepili.l Domů jsem se vrátila zamilovaná. Tehdy jsem při své výšce sto sedmdesát dva centimetry vážila šedesát pět kilo. Cítila jsem, že mám o pár deka navíc, ale nijak mi to nevadilo. A nový přítel opěvoval moje křivky, jak mohl. Po třech měsících každodenních schůzek se k nám Michal nastěhoval, a přestože naše zamilovanost nepolevovala, brzy jsme zapadli do menšího stereotypu. Když se Michal vracel večer z práce, koupil vždycky u Číňanů, v pizzerii nebo v KFC večeři, kterou jsme splou při televizi spořádali. Pak jsem ještě vytáhli zmrzlinu, schoulili se k sobě na gauči a pouštěli si zamilované filmy. Po půl roce takového lenošení jsem přibrala deset kilo. Michal ale přesto mou figuru jenom chválil, a tak jsem svou váhu neřešila. Začala mi ale vadit jiná věc. Čím déle jsme se s Michalem znali, tím více mě začal omezovat. Choval se najednou strašně majetnicky a na moje občasné pařby s kamarádkami se tvářil velice nepřívětivě. Kdykoliv jsem pak promluvila na jiného muže, ošklivě jsme se pohádali. Nechtěla jsem ho příliš dráždit, a proto jsem se vídala s přáteli čím dál míň až jsem se s nimi přestala stýkat skoro úplně. Jediné, co mi zůstalo, byl Michal a spolubydlící Kamila, která však trávila většinu času u svého partnera v Jižních Čechách. V průběhu dalšího roku jsem nabrala dalších deset kilogramů. To už mi ale začalo vadit. Připadal jsem si tlustá a styděla se s kýmkoli ci cizím třeba jenom promluvit. A bych si dodala sebedůvěru, začala jsem držet dietu."
"Michal zrovna na pár týdnů odjen na školení na Moravu. Podařilo se mi za tu dobu shodit tři kila. Těšila jsem se, že se mu předvedu v džínách, které jsem už dávno odložila, protože jsem je nemohla dopnout. Namísto komplimentů mi ale vrazil facku. Přepadl ho záchvat vzteku a řval na mě: , s kým mi zahýbáš? Kvůli komu hubneš?' Nikdy předtím jsem ho neviděla tak rozzuřeného. Vysvětlovala jsem, že hubnu kvůli němu., ale vůbec mě neposlouchal. Otočil se na podpatku a práskl dveřmi. Snažila jsem se na tu scénu zapomenout a ujišťovala jsem se, že měl jen špatnou náladu. Příští večer přinesl Michal obrovskou pizzu. Snědla jsem jen pát kousků. Když jsem na jeho pobídku odpověděla, že už mám dost, jeho zorničky se scvrkly do velikosti špendlíkových hlaviček a já věděla, že je zle. Nejdříve naštvaně zařval:, Když mě s nikým nepodvádíš, proč nedojíš večeři?' Pak mi dal facku a výhružným tönem rozkázal:.Okamžitě to dojez!" Seděla jsem jako opařená a bála se pohnout. Tvář mi mezitím napuchla a stékaly mi po ní slzy, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Poslušně jsem dožmoulala zbytak pizzy, ztímco Michal přecházel po pokoji jako lev v kleci. Pak se naštěstí uklidnil. Nato se mi začal omlouvat. Své chování vysvětloval žárlivostí a ujišťoval mě, jak moc mě miluje a nechce mě nikdy ztratit. Odpustila jsem mu. Kamile jsem se s touhle scénou ale nesvěřila, ani když se podzřívavě dívala na mou zarudlou tvář. Styděla jsem se. Týden po této epizodě jsme si udělali romantický večer a chystali se spolu pomilovat. Když mi ale rozepínal kalhoty, zjistil, že mi jsu volné.Něžné dotyky vzteklé výhružky a ze zamilovaného pantera se stal bestiální násilník. Křičel, že mě bude cpát tak dlouho, dokud mi ty kalhoty zase nebudou těsné. Na půlhodinu se vytratil a vrátil se se dvěma grilovanými kuřaty, hranolky, kečupem a postavil je přede mě. Bála jsem se, že mě znovu uhodí, takže jsem do sebe všechno poslušně natlačila. Michal mě od té doby vykrmoval každý den a kontroloval mi stav kalhot. Pokud byly třeba jen nepatrně volnější, cpal do mě jídlo tak dlouho, dokud jsem se z něj nepozvracela. Ze začátku jsem se snažila mu odporovat. Vždycky mě ale zbil a zkopal.Připadala jsem si hrozně,ale zároveň jsem ho milovala.
"Naše druhé výročí jsem oslavila už se sto deseti kily.Michalova surovost se stupňovala,ale nikdy jsem neskončila v nemocnici. Styděla jsem se podlitiny komukoliv ukázat.Občas jsem mu vyhrožovala policií. Vždycky odsekl, že když ho udám, zabije mě. Byla jsem k smrti vyděšená. Každý večer přinesl malou večeři pro sebe a obrovskou pro mě. Jedla jsem, aby byl spokojený. tvrdil, že když budu tlustá a ošklivá, nikdo jiný mě nebude chtít a budu jenom jeho. Posedla ho totiž představa, že na přednáškách svádím spolužáky. Když jsem nabrala dalších dvacet kilo, souhlasila jsem, že přeruším studium. Nemohla jsem už snést pohrdivé pohledy v metru a navíc jsem se těžko soustřeďovala na učení. Michal byl radostí bez sebe. Od začátku mi totiž takové rozhodnutí navrhoval. Našla jsem si práci jako pokladní v supermarketu. V té době Michala převeleli do tramvajového depa, kde začal sloužit i noční směny. Když mě tedy jeden večer kolegyně Šárka pozvala na večírek, souhlasila jsem. Poprvé po třech letech jsem vyrazila do společnosti. Byla jsem nadšením bez sebe, i když jsem se bála, že se kvůli své tloušťce ztrapním. Měla jsem pocit, že na mě všichni zítrají. Sedla jsem si do rohu a předstírala, že si čtu časopis, abych byla co nejmíň nápadná. Po chvíli ale ke mně přistoupil sympatický muž a přinesl mi sklenku vína. Představil se jako Marek a už se ode mě ten večer nehnul. Povídali jsme si až do tří hodin ráno. Úplně jsem zapomněla na své enormní rozměry a cítila se zase jenou sama sebou."
"Marek se zmínil, že nemá přítelkyni, a já se mu svěřila, že ve svém vztahu nejsem ani trochu spokejená. Ptal se mě, proč Michala neopustím. S odpovědí jsem cvíli váhala, ale nakonec jsem mu všechno vypověděla. Marek se rozčílil. Jak mu můžeš dovolit, aby ti tak ubližoval?' ptal se mě a nabídl mi, že mi s rozchodem pomůže. Každou Michalovu noční šichtu jsme se pak s Markem scházeli a probírali, jak bych měla dosavadního přítele opustit. Po pár týdnech jsem si uvědomila, že jsem se do Marka zamilovala až po uši. Rozhodla jsem se jednat. Hned druhý den jsem odmítla Michalovu megavečeři, a když už se napřahovl, že mě praští, zakřičela jsem o pomoc. Doufala jsem, že mě spolubydlící uslyší. Michal ke mně okamžitě přiskočil a začal mě škrtit. Vtom vpadla do pokoje Kamila, obhlédla situaci a běžela zpátky k sobě, aby zavolala policii. Ten mizera mě pustil a začal se omlouvat. Tentokrát jsem ale začala křičet já: Vypadni odsud a už se tu nikdy neukazuj.' Nakonec pochopil,že to myslím vážně, sbalil se a odešel. Ještě mi pak sice párkrát volal a škemral, aby se ke mně mohl vrátit, ale byla jsem neoblomná. Jenže i když už bylo po všem, bála jsem se vyjít ven a odmítala jsem i schůzky s Markem. Připadala jsem si příliš ošklivá. Začala jsem sice rychle hubnout, ale to mě neutěšilo. Často jsem pomýšlela na sebevraždu. Naštěstí u mě jednou večer Marek zazvonil s kyticí, prohlásil, že jsem nádherná a políbil mě. Náš vztah ale nezačal příliš šťastně. Nevěřila jsem, že se mu opravdu líbím, a proto jsem se před ním nekdy nesvlékla. Trápila jsem ho otázkami, proč nechodí s normální štíhlou holkou, a vyčítala jsem mu, že se mnou ztrácí čas. Matek tehdy navrhl, že od té doby, než začnu být spokojená sama se sebou, budeme jenom přátelé. Tahle nabídka mě nakopla. Zapsala jsem se do posilovny a každé ráno chodila běhat. Během roku jsem vážila jen sedmdesát kilo. Už jsem se ani nestyděla chodit mezi lidi Začala jsem se normálně bavit s odstatními a mít radost ze života. Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a vydala se do restaurace, v níž pracoval Marek. Zeptala jsem se ho roztřeseným hlasem, jestli má přítelkyni. Odpověděl, že nechce nikoho kromě mě. V návalu štěstí jsem ho políbila. Následující léto jsme vyrazili na dovolenou do Itálie, na kterou jsem si zabalila po třech letech svoje první bikiny."