close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tloustla jsem ze spaní..."

24. ledna 2009 v 13:39 | Adélka:) |  Příběhy
Na koleji se ztratil narozeninový dort a třiadvacetliletá studentka ekonomie Andrea pochopila, že má problém. "Byly jsme s Klárou dobré kámošky. Jenže jenom do chvíle, než se z ledničky začalo ztrácet jídlo. Jednou ráno jsem přišla do kuchyňky a Klára se tvářila jako masová vražedkyně. Stála u ledničky v ruce držela prázdný talíř s drobky od ovocného dortu, který předchozí dne dostala od mámy k narozeninám. ,Kde je můj dort? vystartovala na mě vztekle. Nejdřív jsem se vykrucovala, ale nakonec jsem se sesypala a přiznala se:'Snědla jsem ho, ale nemůžu za to. Udělala jsem to ve spánku.' Klára se rozzuřila ještě víc. 'Pitomější výmluva tě nenapadla? Jestli jsi náměsíčná, tak se jdi léčit. A hlavně přestaň krást moje jídlo!' Vstala, práskla dveřmi a já se rozbrčela. Naše lednice se před několika týdny proměnila v burmudský trojúhelník a já moc dobře věděla, že všechno to jídlo v noci mizí v mém žaludku. Nepomatovala jsem si sice,že jsem ho jedla, ale můj umazaný polštář a prostěradlo, mastné prsty,zbytky jídla v puse mě usvědčovaly.'
"Všechno začalo, když mi bylo patnáct. Na první pohled mi nic nechybělo.Byla jsem jedničkářka, hrála jsem závodně volejbal, měla jsem spoustu kamarádek. Připadala jsem si ale tlustá jako tuleň a často jsem se trápila hlady. V prváku na gymplu jsem ze zdravých šestapadesáti kilogramů zhubla na devětačtyřicet. A pakse stalo něco divného. Za šest týdnů jsem nabrala desta kilo, i když jsem jedla jako vrabec a obden chodila do posilovny. Pak jsem ráno našla vedle své postele hluboký talíř s trochou mléka na dně. Vybavila jsem si útržek snu, ve kterém jsem do sebe ládovala kukuřičné lupínky s mlékem. Že bych je vážně jedla? Nic takového jsem si nevybavovala. Odnesla jsem talíř do dřezu a pustila záhadu z hlavy. O týden později si máma začala stěžovat, že někdo spořádala celý jablečný závin. Všichni zapírali-včetně mě. Jenže pak mi došlo,že sse mi v noci zase zdálo o jídle a probudila jsem se s drobky mezi zuby.'Od toho dne se Andrea skoro denně budila s jídlem v ústech a vybavovala si sny, ve kterých se něčím cpala. V posteli nacházela důkazy svých nočních žracích výprav:kůrku od pizzy, kus sušenky, nakousnutý krajíc chleba. Máma jí tou dobou už byla na stopě. "Zeptala se mě, jestli vím, že v noci bloudím po bytě a šátrám v lednici."Tvrdila,že na mě předchozí noc mluvila, když jsem si v kuchyni otevírala balíček sušenek. Prý jsem neodpověděla a začala jsem se cpát!Došlo mi, že jsem náměsíčná a ve spánku jím."
"Cpala jsem se víc a víc. Moje tělo zřejmě v noci doplňovalo živiny, které jsem mu přes den odpírala. Tou dobou jsem totiž zkoušela jsednu dietu za druhou, například jsem pila jenom ovocnou šťávu. Bylo mi to houby platné, protože za noc jsem dokázala zhltat třeba pět tisíc kalorií! Skoro každý den jsem se ráno budila s pocity, které si podobaly kocovině.Bolela mě hlava, bylo mi špatně od žaludku, pod očima jsem měla kruhy z nevyspání. Ze včeho nejhorší ale bylo, že jsem tloustla a tloustla. Bránila jsem se, jak se dalo. Třeba jsem si večer zabarikádovala dveře peřiňákem. V noci jsem ho ale stejně odšoupla. Jednou jsem si dokonce zalepila pusu izolepou. Ráno ale byla dole a povlečení jsem měla umazané od čokolády. Na noc jsem se v našem rodinném domku stěhovala z jedné místnosti do druhé,ale cestu k ledničce jsem si vždycky našla. Ze všeho nejhorší bylo, že mě máma slyšela chodit po bytě třeba třikrát za noc. Až po jedenácti měsících mě naši přemluvili, abych se svěřila praktické lékařce. Ta usoudila, že trpím nespavostí. Dostala jsem prášky na spaní,které mi nebyly nic platné. Pořád jsem v noci chodila jíst,ale motala jsem se po bytě jako opilá a ráno jsem vůbec nemohla vstát z postele. Cítila jsem se ještě hůř než dřív,a tak jsem léky vysadila.
Tak to pokračovalo několik let. Občas přišlo období, kdy jsem vydržela spát bez jídla,ale nakonec jsem zase začala jíst. Pak jsem odmaturovala, vzali mě na vysokou a přestěhovala jsem se na kolej. Chtěla jsem jednolůžkový pokoj,ale je jich málo a navíc bych ho nezaplatila. A tak jsem skončila na dvoulůžáku, který měl společnou kuchyňku s vedlejší místností. Bylo naprosto jané, že na mě dřív nebo později praskne, co v noci provádím. První den jsem se probudila vyděšená. Vyluxovala jsem cizí zásoby? Ulevilo se mi, že polštář zůstal čistý. Jenže další den jsem se probudila s postelí plnou kůrek od pizzy. Kde se vzala pizza?Že bych v noci slídila po chodbách a našla ji v odpadkovém koši?Z té představy mi bylo zle. Moje spolubydlící se ale chovala, jako by se nic nestalo, a tak jsem šla na přednášku a pustila jsem pizzu z hlavy. Pak se mi ale spolubydlící začaly posmívat, že jsem nenažranec. Ráno třeba holka z vedlejšího pokoje prohlásila, že mě v noci viděla stát u ledničky a ládovat se. Tehdy jsem jenom pokrčila rameny a poznamenala:Honila mě mlsná.'Jenže pak se holkám začalo ztrácet jídlo. Tvářila jsem se, že s tím nemám nic společného, dokud Klára nepřišla o dort. Pak jsem se všem přiznala. Omlouvala jsem se, brečela jsem, začala jsem spolubydlícím dokupovat ztracené jídlo. Ony byly čím dál naštvanější. Dokonce lepily na své jídlo štítky s nápisem:Nežer to!Nic nezabíralo a tak mi jednoho dne oznámily, že chtějí ,abych se odstěhovala."
"Tehdy se mi podařilo trochu zbubnout. Byla jsem ve stresu a chodila jsem denně cvičit nebo plavat, abych se zklidnila. Vážila jsem šestapadesát kilo, zpevnila jsem si svaly a začala jsem být docela spokojená se svým vzhledem. Psychicky jsem ale byla na dně. Přerušila jsem školu, začala si vydělávat hlídáním dětí a přestěhovala se z koleje do pronajaté garsonky. V noci nerušeně jedla a opět přibírala na váze. "Pak mě jedni rodiče požádali, abych v sobotu zůstala s jejich malým synem přes noc. Souhlasila jsem, protože jsem potřebovala peníze na nájem .A samozřejmě jsem jim ve spánku vyluxovala ledničku.Když na mě uhodili, rozbrečela jsem se a vyklopila pravdu."Zaměstnavatlé se mi rohodli pomoct. Doporučili mi svou známou neuroložku,která poznala, že trpím poruchou přijímání potravy,která se projevuje nočními výlety do ledničky."Dostala jsem tablety proti úzkosti.Beru taky slabé prášky na spaní, díky kerým se v noci nebudím. A tahle kombinace zabrala!Navíc jsem se přestala stresovat kvůli postavě a kašlu na diety. Zvykla jsem si během dne normálně jíst, takže v noci nepotřebuju doplňovat kalorie. Moje nemoc je záhadná. Lékaři zatím nerozluštili, co ji způsobuje.Nedávno jsem se vrátila do školy a cítím se opravdu skvěle. Místo abych si každý večer lámala hlavu, co budu dělat v noci těším se na další den."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.