"Musím se přiznat, že jsem byla úplně pitomá. Kolem osmnácti jsem začala mít pocit, že má prsa nejsou taková, jaká by měla být. Strašně jsem toužila mít prsa typu Pamely Anderson. Tehdy to byl prostě trend, podobně "dokonalá" chtěla být každá holka, která se víc starala o svůj zevnějšek. Jasně, bylo to přehnané, ale tyhle pocity byly prostě hodně silné. "Prsatá blondýna to má v životě jednodušší", zoufala jsem si. A pak můj sen začal mít reálnější obrysy. Viděla jsem inzerát v novinách a vydala se na plastickou chirurgii. Po návštěvě jsem ale odcházela totálně rozhozená- doktor mě zklmal. Když jsem na něj vybalila ty svoje dvojky, jenom si poposadil brejličky, chvíli na mě koukal ze všech stran a pak mě -sice ve vší slušnosti ale důrazně - vyhodil. Prý mám prsa krásná a je nesmysl s nimi cokoliv dělat. Jenže já byly úplně posedlá svou představou velkých plných prsů, a tak jsem šla za jiným doktorem. A než jsem se rozkoukala, držela jsem v ruce objednávku na operaci. Až později mi secvaklo, že mu šlo zřejmě jenom o zisk. Konečně jsem měla vysněná prsa, vycpaná silikony. A pořádně. Bolest po operaci byla šílená, ovšem moje naivita ji tlumila. Fakt je, že přesně tohle jsem si vysnila. Ovšem hned, když jsem se viděla po operaci, vyděsilo mě, co jsem vlastně provedla. A to nebylo nic proti tomu, jaký šok přišel potom! Prsa byla tak velká, že jsem s nima nemohla dělat skoro nic, na co jsem byla předtím zvyklá. Při volejbale jsem měla pocit, že až vyskočím, přeletí prsa přes síť společně s míčem, anebo když jsem prudce zahnula na lyžích, tak jely ještě chvíli rovně...Kluci byly kapistola sama pro sebe.Civěli mi jen a pouze na prsa. Skončilo to tak, že jsem se já- která vždycky toužila po obřích ňadrech začala stahovat pod svetrem elastickým obinadlem. Pár měsíců jsem to útrpně vydržela, ale pak jsem se vrátila tam, odkud jsem přišla. Doktor, kterého jsem navštívila poprvé, si mě samozřejmě pamatoval, protože takových bláznů asi nemá v ordinaci mnoho. Kupodivu mi nic nevyčítal a hlavně mne nevyhodil! Navrhnul mi cestu k nápravě pomocí reoperace. Teď už mám zase taková prsa, jaká jsem měla původně. Možná jseu jen trochu povolenější, ale vypadají docela normálně. Reakce okolí byly dost rozporuplné. Překvapivě jsem měla dojem, že ve vztahu ke klukům to nic nepřineslo. Teakce kámošek byly jiné. Cítila jsem se trochu jako hrdinka. Možná je to ujeté, ale vyndané implantáty mám vystavené doma v knihovničce, aby mi připomínaly, jak jsem byla praštěná. Navíc jsem samozřejmě mohla ušetřit spoustu peněz, ale mojí trvdé hlavě se tnkrát nedlo poručit. Za blbost se platí, no."