close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Jak jsem přišla o nejlepší kámošku"

24. ledna 2009 v 12:01 | Adélka:) |  Příběhy

Všechno začalo v den, kdy mi Lucka řekla, že má nového kluka. Byla jsem šťastná, že si někoho našla, a moc jí to přála. Jak plynuly týdny, Niky byla víc a víc zamilovaná a pořád básnila, jak je Lukáš dokonallý. Jednou odpoledne za mnou přiběhla s rozzářenýma očima. "Reni já se s ním vyspla!" hlásila mi šťastně. V průběhu několika dnů bylo Lucce pořád špatně. Zvracela a stěžovala si na bolest břicha. Už jsem se na ni nevydržela dívat a koupila jí těhotenský test. Doma jsem jí ho dala a nechla ji o samotě. Po několika minutách vylezla z koupelny s ubrečenýma očima. Bylo mi to jasné. Čeká dítě! Druhý den se s tím svěřila Lukášovi. Jenže ten, místo aby ji podržel, se na ni vykašlal! Položilo ji to. Nevěděla, co dál. Nakonec se rozhodla, že si miminko nechá. Doufala, že jí máma pomůže s hlídáním, než dostuduje. Ta ale nechtěla o ničem takovém ani slyšet. Nekompromisně rozhodla, že Lucka musí na potrat."

"Hrozně jsem se o ni bála. Že to nezvládne a že se něco stane. Ale podle Lucčiné mámy jsem byla malý fakan, který o životě nic neví a nemá do toho co mluvit. A tak šla na potrat. Hned druhý den po zákroku jsem šla Lucku navštívit. Doktor řekl, že interupce proběhla dobře, ale že si ji tam kvůli nízkému věku nechají na pozorovaní. Za celý týden, co tam ležela, ji máma nepřišla navštívit. Jednou, když jsem za Luckou přišla, mě oslovil její oštřující lékař. Nemohla jsem věřit, když mi řekl, že u ní nastaly nečekané komplikace a že pravděpodobně už nikdy nebude mít děti. Když se to Lucka dozvěděla, najednou jako by ztratila smysl života. Její psychický stav se prudce zhoršoval. Z veselé kamarádky, která byla pro každou srandu, najednou ležela na lůžku zdrcená pesimistka, která nebyla schopná skoro ani mluvit. Mámě tu smutnou zprávu volali, ale ani to ji nedonutilo přijít Lucku navštívit. Její táta bydlel v Ostravě a prý nemohl přijet, takže jsem byla jediná, kdo za ní do nemocnice chodil. Říkala, že ji držím při životě."

"Jenže pak jsem odjela na zaplacený jazykový pobyt. Sotva jsem se ubytovala, volal Lucčin táta-konečně si našel čas přijet za svou dcerou. Byl v šoku. Nemohl ji skoro ani poznat. Z jeho slov jsem pochopila, že je na tom Lucka hůř a hůř. Druhý den v noci mě vzbudil telefon. Byla to Lucčina máma. Naskočila mi husí kůže, věděla jsem, že se muselo stát něco hrozného...Začala jsem brečet. a pomalu ani nevnímala, když mi říkala, že si Lucka vzala život. Složila jsem se. Chtělo se mi taky umřít. Lucka pro mě byla ségrou a vším, co mi bylo drahé. Prožily jsme spolu dětství a dospívání. Věděla jsem o ní všechno, stejně jako ona o mně! Probrečela jsem dva dny, nejedla, nespal. Když jsem se jakž takž vzpamatova, zavola jsem Lukášovi a všechno mu vylíčíla. Neodpustila jsem mu, že Lucku nepodržel v těžké chvíli, stejně jako její máma, která se mnou od té doby nekomunikuje. Dodnes nevím, jak se Lucka vlastně zabila. Každopádně kdyby měla ve své matce psychyckou oporu a zázemí, mohla ještě žít."



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.