NEKOPÍROVAT
Co když je to naposledy..
Už je to dva a půl roku, co ho znám. Co znám toho nejúžasnějšího kluka jménem Igor. A už je to rok, co ho miluji a co láska k němu pořád stoupá a stoupá. Jednou v létě to začalo a teď s tím nejde přestat. Chci se s vámi podělit o jedno období, kdy mě láska k němu ovládala naplno.
Byl to den jako každý jiný, ale jedním se přece jenom lišil. Měla jsem jít s Pájou, tehdejší a trvalou nejlepší kamarádkou, a jejím vysněným klukem Zdeňkem ven. Původně měl jít i Igor, ale den předtím napsal, že nemůže, protože jeho sestra slaví narozeniny. Nezlobila jsem se na něj, ale bylo mi to dost líto.
Už se to blížilo a Pája měla, s prominutím, nervy v prdeli. Já jsem neměla důvod, proč bych měla mít strach nebo mít nervy, takže jsem Páju i sebe v klidu nalíčila a učesala.
Bylo 10 hodin, co jsme nasedli do autobusu a bylo kolem půl 11, kdy Pája dostala první pusu od svého vysněného. Jen jsem tiše záviděla její štěstí.
Nejdřív jsme šli mlčky do parku, ale pak jsme se rozkecali, že jsme skoro nezavřeli pusu.
V 11 mi přišla zpráva. Při pohledu na displej jsem se v duchu zaradovala, protože zpráva, která mi přišla byla od Igiho. Byla jsem ráda, že si na mě vzpomněl a že se chce zeptat jak se mám. Ale velice jsem se mýlila. Ve zprávě totiž stálo, že se oslava nekoná a že ve 13 přijede. Začalo mě bolet břicho a s mírně třesoucím se hlasem jsem to oznámila ostatním. Bála jsem se jak tento den dopadne, nebo spíš jak nedopadne.
Už se to blížilo a já se snažila stále víc a víc mluvit, abych na to pořád tak nemyslela.
Vidím ho stát u přechodu a v tu chvíli nevím, jestli převládá strach, nebo touha vidět milovaného člověka. No po pravdě řečeno, začátek nebyl moc vydařený, ale vidět ho poprvé v životě na živo, bylo úžasný. Byl celkově krásnější než na fotkách a jeho oči nádherně zářili modrou barvou.
Sedli jsme si v kině a chvilku tam seděli a nevím proč, ale nikdo neměl co říct. No a pak to přišlo a oni nás tam nechali o samotě. Převládalo ticho a já nevěděla co mám dělat, nebo spíš co mám mluvit. Je to přece jenom o hodně jiný než na icq. Pořád se na mě díval těma svýma náhernýma očima a já byla o to víc nervóznější, protože jsem se mu nedokázala dívat do očí. Najednou z ničeho nic mi věnoval pusinku a já i přesto, že jsem věděla, že má holku, jsem se nebránila. Proč bych taky měla, když jsem o tu pusu stála. Po chvilce jsme kino opustili a šli za těma našima hrdličkama. Přestalo nás to ale s nimi bavit a hlavně jsme chtěli být sami, tak jsme je opustili.
Jak jsme procházeli alejí stromů, chytil mě za ruku. Nedokážu popsat ten pocit štěstí, který jsem v tu chvíli měla. Byla jsem ráda, že Igi bude aspoň na chvilku můj.
Sedli jsme si na lavičku a povídali si o nás a o tom co bude dál. Bylo mi jasné, že se nerozhodne hned, ale přála jsem si ať to jsem já, ta co si bude vychutnávat jeho polibky.
Pořád mě držel za ruku a já byla pořád víc a víc šťastná. Jeho ruka byla tak krásně teplá a jemná a jeho obličej jsem viděla poprvé tak zblízka. Byl tak dokonale krásný. Ještě když ho zdobili ty dva nádherné modré diamanty. A jeho rty, byli tak hebké a krásně vlhké a při dotyku s mými jsem ho chtěla víc a víc. V jeho blízkosti jsem byla tak šťastná.
Sice se nám nechtělo, ale museli jsme jít za Pájou a Zdeňkem, protože se po nás pomocí sms sháněli. I když jsme byli s nima, nemohli jsme ze sebe zpustit oči. Pořád si pohrávala s mýma rukama a já ho v tom nenechávala samotného.
Při zjištění času jsem věděla, že tahle pohádka za chvilku skončí. Na zastávce jsem si vychutnávala poslední okamžiky v jeho náručí, které mi ještě vylepšoval polibky, které mi věnoval.
Pohádka skončila a já odjíždím spolu s Pájou domů. Pomalu, ale jistě se od něho vzdaluji a to tak strašně bolí. Celou cestu jsem nepromluvila, protože jsem měla pocit, že to bylo naposledy co jsem pociťovala takové štěstí.
Druhý den mi přišla zpráva ve které psal, že zůstane s NÍ, protože JI miluje. Chtělo se mi strašně plakat, ale nemohla jsem, protože jsem byla u Páji a společně s jejím bráškou jsme se dívali na film. Teď už jedno vím jistě. Ten divný pocit v autobuse jsem měla právem.
Teď už s NÍ není kvůli její blbosti a já….pořád žiju v naději, že třeba jednou mě bude chtít a mě se splní můj krásný sen.