Vždy,když jsem viděla tvoje oči,spatřila jsem jiskru.
Když jsem viděla tvůj úsměv,cítila jsem štěstí.
Když jsem viděla tvoje rty,chtěla jsem tě nekonečně líbat.
Když jsem viděla tvou jemnou tvář,chtěla jsem tě nekonečně laskat.
Když jsem viděla tvé vlasy,chtěla jsem tě nekonečně hladit.
Když jsem tě spatřila,chtěla jsem být stále jen s tebou.
Když jsi mluvil,hltala jsem každé tvé slovo.
Když jsem cítila tvou vůni,chtěla sem ji cítit pořád.
Když jsi mě držel za ruku,nikdy už jsem tě nechtěla pustit.
Když jsi se mě dotýkal,vždy jsem uvnitř sténala:"Nepřestávej!"
Když jsi mi říkal:"Miluju tě!",chtěla jsem ty slova slyšet navěky.
Když ale teď pohlédnu do zrcadla,vidím jen sebe a svou zničenou tvář.
Když jsem ti naposled řekla:"Miluju tě!" odpověď byla NE.
Naši lásku jsi rozfoukal jako vítr ten nejjemnější písek.
Stále mám otázku PROČ,ale už nikdy nenajdu odpověď,
protože už nikdy nebudu mít tebe..Sbohem lásko..